aneb co nás k tomu vedlo…
Dovolená na druhý konec světa, letenky za ranec peněz, přitom spaní pod stanem… A proč? 🙂 Protože to za to stálo!
Prostě pojedem na dovolenou na Nový Zéland
Ještě před tři čtvrtě rokem jsme to nebrali ani tak vážně. Bylo to spíš takové tajné přání.
Když s námi a partou přátel Víťa strávil Silvestra a zahlásil, že bychom za ním klidně mohli na Nový Zéland přijet, bylo to takový to:“Jó, jasně, to
by bylo skvělý.“ Ale v duchu jsme si asi všichni promítli tu vzdálenost, finanční i časovou náročnost a říkali si: „Bylo by to fajn, ale asi né.“
Ani nevím, co byl ten finální impuls, kdy jsme si řekli, a proč vlastně ne? Tak teda pojedem. Buď teď, a nebo nikdy. Asi někdy v únoru jsme napočítali dovolenou, vyjednali si to v práci a začali jsme šetřit. A to jsme ještě ani netušili, že nám do toho plánování vleze naše tajná svatba. 🙂 Potom už nám většinou říkali, že to můžeme pojmout jako takovou svatební cestu. Tak hned byly o něco menší ty výčitky o tom, jak se plácneme přes kapsu.
Občas jsme sledovali ceny letenek, ale spíš jsme o tom mluvili. Když se někdo ptal, kam se chystáme v létě na dovolenou, svorně jsme odpovídali, že nikam. 😀 A pak po údivu následovalo vysvětlování, že si to šetříme až na podzim na dalekou cestu. „Jé, tak to budete mít bezvadný, to jsou krásný plány.“ Hodně lidí nám to říkalo. Ale letenky zatím nikde.
Asi tři měsíce jsme si plánovali, jak se na to večer po práci podíváme. Já jsem občas něco našla v práci, co by mohlo být zajímavý, poslala jsem to Peťovi, že se na to doma mrknem. Ale vždycky to skončilo stejně. Až zítra, až o víkendu, teďka musím něco udělat, tak pak to spolu proberem… až už byl srpen. To jsme zpytovali svědomí, že bychom tam fakt měli jet, když to každýmu sdělujem. 😀 A hlavně už pořádně řešit ty letenky. Na štěstí se ceny zatím pohybovaly pořád stejně. Dokonce jsem poslala pár poptávek na různý společnosti, včetně CZECHKiwis, tedy český lidi na Zélandu, na který dal doporučení Víťa. A pak to přišlo! 23.8. od nich pípla v e-mailu nabídka, co se neodmítá.
Bylo to omezeno termínově, jak co se týče rezervace, tak i dobou pobytu. Ale přesně nám to pasovalo do našeho itineráře. Navíc jen s jedním přestupem, za rozumné peníze a ještě i s přespáním na zpáteční cestu a kufrem navíc. Tak že by tedy zvítězila Korean Air přes Kiwíky?
Už samotná rezervace byla akční. Potvrzovací mail na letenky došel hned v 8 ráno našeho času a splatnost faktury za ně byla ještě ten den, do 21 h do večera. Vše jsme ještě poslali Víťovi ke schválení a večer už jsme doma nažhavili internet banking. Téměř jedním kliknutím bylo ve 20:53 h dokonáno. 🙂 Sice to znamenalo, že od té doby budeme jen o chlebu a vodě, ale už jsme se mohli začít těšit. Sen se pomalu stával skutečností.
Pár dodatků mimo záznam 🙂
Jak už jsem psala, mezi tím vším plánováním jsme se s Petrem ještě stihli vzít. Ale to už by byl zase jiný příběh. Za zmínku tady stojí to, že letenky jsou vystavovány na jméno, co máte v pasu a na NZ musí být platnost pasu min. 6 měsíců. Letenky jsme kupovali v srpnu a brali jsme se v září. Já v té době tedy neměla ani novou občanku a pas byl propadlý. Takže v podstatě jsme to hlásili na ještě neexistující osobu. Tak to už si mě prostě musel vzít. 😀
Svatba v září, odlet 8.11. , trochu jsem se bála, jestli se to dokladově všechno stihne. Ale nakonec jsem odletěla dokonce i s novým řidičákem. 🙂
Petr si (trošku pod mým nátlakem) nakonec ještě zařídil speciální doklad, sloužící jako mimoevropský řidičák – dva dny před odletem. 😀 Hm, co mu ta ženská nenakuká, to není, že. Ale bylo. 😉